Stabilní katastr

Ediční svazek 3: Rakouské Slezsko

 

Katastr byl významným prvkem ekonomické modernizace. Za materií historických katastrů se skrývá vysoce politická a překvapivě aktuální otázka. Svět moderních evropských států byl strukturován podle paradigmatu národního státu.Historická věda, a ještě více historická paměť,taknahlížejí Evropu prizmatem suverénní státnosti. Stabilní katastr byl naproti tomu úspěšným pokusem integrovat země střední Evropy, které kolem roku 1800 přecházely od stavovské společnosti ke společnosti národní, do právního prostoru s jednotným oceněním půdy a zdaněním. Jde o jeden z nejvýznamnějších a nejtrvalejších, dodnes patrných přínosů habsburské monarchie pro podstatnou část střední Evropy. Modernizační horizont, který systém katastru sledoval, se zaměřil na celý, značně heterogenní komplex středoevropských zemí v rámci habsburské monarchie. Jako podstatná součást utváření jednotného hospodářského prostoru, ale současně jako alternativa modelu moderní státnosti v hegelovském smyslu, dokumentuje františkovské mapové zachycenízeměspolu s písemným a vceňovacím operátem pokus o nové uspořádání velkoprostorového regionu do jednotného hospodářského, administrativního a právního celkupodlecentralistickýchpředstav státu.V souladu se zjištěními nedávnéhoevropského srovnávacího bádání je i Stabilníkatastr podstatným krokem k modernímu státu.

Projekt zaměřený na Slezsko (coby součást korunní země Moravskoslezské) je pojat jako pokračování dlouhodobého edičního podniku rakouského týmu badatelů, který byl v roce 2008 úspěšně zahájen pilotními studiemi o Korutanech a Bukovině. Historické rakouské Slezsko (dnes rozdělené mezi Českou a Polskou republiku) bude na základě podkladů Stabilního katastru a jejich metodicky podložené analýzy poprvé systematicky zpracováno a zpřístupněno dalšímu bádání formou edice pramenů s rozsáhlými přílohami, a tona široké bázi sociálních a hospodářských dějin, jakož i dějin společnosti.